Přemýšlel jsem, jaký atraktivní úvod napsat k tomuhle článku. Ale upřímně mě nic moc nenapadlo, tak to napíšu tak jak se to seběhlo.
Na začátku letošního roku jsme s přítelem rozhodli podniknout první větší společnou cestu a zároveň první cestu za vlastní vydělané peníze. Takový dárek za maturitu.
Dlouho jsme hledali, jaká destinace je vhodná na tak krátkou dobu, je tam skvělé jídlo a dá se tam celý den chodit a fotit. Tímto sítem prošlo Španělsko a Itálie. Ve Španělsku nás učarovala Barcelona, ale v našem termínu jsme nenašli žádné volné ubytování, které bychom chtěli. Tím vyhrála Itálie a kvůli jídlu následně Neapol.
p o n d ě l í
Z Prahy jsme odlétali s hodinovým zpožděním, ale i tak jsme byli v Neapoli celkem brzo ráno.
Cestu letiště ubytování jsme absolvovali pěšky. Díky tomu jsme hned od začátku mohli nasávat atmosféru města. V jedné z bočních uliček jsme si dali první jídlo. Panini s rajčaty, mozzarellou a coca-colu (16€).
Na ubytování jsme si odložili batohy a jen s foťáky přes rameno jsme se vydali objevovat město. U moře jsme si vymáchali nohy a zamířili hledat kavárnu pro italské kafíčko a něco dobrého k němu. Naštěstí jsme hned vedle ubytování našli jednu, do které jsme i dostali poukázky na snídaně, a po vyčerpávajícím dni jsme si dopřáli cappucchino croissant plněný pudinkovým krémem (9,50€).
K večeru, po zaslouženém odpočinku na pokoji, jsme vyrazili ven pro něco k večeři. Našli jsme pizzu a calsonne. Margaritta i calsohne plněné ricottou a prosciuttem, bylo naprosto fantastický (13€).
ú t e r ý
Začít den italskou kávou a croissantem, je rozhodně příjemné. Na to že mi káva nechutná, tak tu italskou jsem chtěla alespoň ochutnat. A oslovila mě natolik, že jsem měla každý den jednu.
Dopoledne jsme fotili s prozkoumávali všemožné zapadlé uličky v okolí. Všude byli fáborky, pentle a dekorace v modré a bílé barvě, protože týden předtím Neapol vyhráli fotbalový pohár. Díky tomu všemu byli ty uličky naprosto fascinující, zvlášť pokud skrz ty pásky prosvítaly sluneční paprsky.
Měli jsme snahu vyšplhat Castel Sant’Elmo což nám překazilo počasí a my tak museli seběhnout zpět dolů do ,,centra“, kolem kterého jsme se celou dobu pohybovali a zašli na oběd.
Dnešní volba, těstoviny. U mě vyhráli carbonara, a přítel zvolil lasagne (20€). Výborný. Miluju jak italové všude kde to jde, nacpou prosciutto ve velikých kostkách. To prostě nejde nemilovat.
Odpoledne už výprava na Castel Sant’Elmo vyšla a my tak na moment viděli cenou Neapol jako na dlani. No celou, ono vlastně nebylo poznat kde končí. Byl to nádherný výhled.
Naprosto vyčerpaní cestou vzhůru jsme už měli už jen na to dojít někam na dobrou večeři.
Tentokrát jsme našli restauraci s pravou Pizza Napoletana (opět ve vedlejší uličce xd). A k tomu ani nemám slov. Naprosto nezapomenutelný gastronomický zážitek. Pizza co si koupíte tady, s tím ani nelze srovnávat. Na doporučení místní obsluhy jsme zkusili dvě originální neapolské. Margherita a modo mio, Cucciolo. Každý jsme si na první ochutnání vybrali svého favorita. Láska na první kousnutí (25€).
s t ř e d a
Poslední den jsme se se chtěli zaměřit na sladké dobrůtky co italská kuchyně nabízí, proto jsme se hned po snídani vydali hledat, co kde mají.
Ještě před obědem jsme našli cukrárnu s italským gelatem a nemohli jsme odolat. Volba padla na pistácii. A jakože wow. V podstatě pistáciové máslo s bílou čokoládou. Pusu to zalepí spolehlivě, ale dala bych si znova.
K obědu jsme neodolali znovu stejnému podniku jako k večeři, protože to bylo kouzelné místo (boční ulička se světýlky nataženými mezi domy a stolečky podél stěny s všudypřítomnými květinami) a fantastickým jídlem. Dali jsme si totéž co k večeři, abychom se dostatečně přesvědčili, že je to naprosto famózní pizza. A byla.
Už s batohy jsme opět pěšky vyrazili zpět na letiště.
Cestou jsme ochutnali co jsme ještě měli na seznamu. Sfogliatella (šáteček z křupavého listového těsta plněný nejrůznějšími náplněmi) v našem případě opět pistáciová. Celkem mastná sladkost, ale rozhodně stojí za ochutnání. Graffa (,,koblížky“, kroužky s dírou uprostřed, z těsta dost podobnému našim větrníkům) plněná pudinkovým krémem. Na mě nevýrazná chuť, ale přítelovi chutnala víc než Sfogliatella (oboje dohromady 4,50€). Cannoli (původně sicilská sladkost, trubičky plněné krémovou náplní) s bílou čokoládou. My narazili na kavárnu, kde trubička byla čistý griliáš. Lepila se trochu na zuby, ale kombinace s bílou čokoládou byla skvělá (4€).
Pokud jde o náš celkový dojem z Neapole, tak není nijak negativní. Protože jsme se rozhodli nijak nevyjíždět, ale zůstat jen v okolí našeho ubytování, byly tři dny naprosto ideální. Když bychom zůstávali déle už bychom asi vyjeli i někam dál, ať už do vzdálenějších částí města nebo úplně mimo jako Pompeje nebo Vesuv. Za nás však můžeme doporučit. Ani co se týče bezpečnosti jsme se necítili nijak nekomfortně.
