Moje střední škola je dlouhý a krátký příběh zároveň.
Ty čtyři roky v Turnově mi toho hodně vzaly, ale na druhou stranu ještě víc daly. Teď na konci upřímně říkám, že jsem vděčná, že jsem měla možnost tu studovat i přesto jak to všechno skončilo….
Přijímačky
Přijímačkami celý příběh vlastně začíná. Když si na to vzpomenu, je to dost komické. Když jsme měli v polovině deváté třídy vybírat kam podáme přihlášky na střední, tak jsem věděla, že se budu hlásit k nám do Jablonce na gymnázium. Druhé co jsem ale věděla stejně jistě bylo, že tam rozhodně nechci. Až na poslední chvíli jsem díky spolužačce objevila Turnovskou hotelovku s oborem přesně pro mě. Hotelnictví jako by tam na mě čekalo.
Už když jsme psali přijímačky jsem věděla, že ať se na gympl dostanu nebo ne, moje cesta bude směřovat do Turnova za gastronomií a oborem, ke kterému jsem měla blízko už od dětství.
I tak se stalo, že jsem se dostala na gymnázium stejně jako na Hotelovku. Ještě v ten den, kdy jsme se dozvěděli výsledky, jsem s tátovou na gymnázium volala, že tam nenastoupím a mohou dát šanci někomu, kdo o to stojí víc než já.
Studium
V září 2019 jsem tak spolu s ostatními 22 spolužáky nastoupila do prvního ročníku. Byla jsem v sedmém nebi. Každý týden jsme jeden den trávili v kuchyni a na place, kdy jsme se učili praktické dovednosti našeho oboru. Byl to můj neoblíbenější den týdne od prváku až do třeťáku.
V průběhu studia jsem měla možnost se spolu s ostatními účastnit různých kurzů od externistů a rozšířit tak své znalosti. Já si vybrala baristický, práci s čokoládou, cukrářský, barmanský a z více specializovaných věnečky (s cukrářem Skálou) a potahování + zdobení dortů. Nejen že to bylo zpestření výuky, ale dostali jsme možnost koukat pod ruce profesionálům v oboru a učit se od nich. Za což jsem vděčná.
Praxe
Asi mě jen tak nepřestane mrzet, že nám covid sebral možnost začlenění do běžného provozu a získat tak praxi. Možná i to je důvod proč nás ve třídě během let ze 23 zůstalo pouze 15 a většina v oboru zůstat neplánuje.
Do teď si můžu pouze představovat jaké by to mohlo být. V prvním ročníku jsem s kamarádkou měla jet jako obsluha do 4* hotelu v centru Českého Krumlova, ale bylo to jako 2020, všechno se ze dne na den zavřelo a svět se zastavil.
Nerada, ale musím se přiznat, že až na brigádu (kde jsem díky bohu už víc než dva roky) jsem v česku moc praxe neměla. Spíš nic než něco.
Erasmus, aneb měsíční párty v Dublinu
Erasmus byl neuvěřitelný zážitek, kdy jsme jako skupina 12 studentů napříč obory všech 3. ročníků OHS měli možnost prožít si jediné praxe střední školy v zahraničí. Myslím že kompenzace dostačující.
Letěli jsme na přelomu března a dubna 2022. Perfektní načasování, kdy jsme přiletěli jen pár dní před dne sv. Patrika.
Měsíc jsem měla možnost pracovat jako obsluha restaurace v americkém stylu. Byl tam skvělý kolektiv, který mi pomáhal nebát se víc mluvit anglicky i přesto, že udělám chybu. Navíc jsme měli jídlo a pití k obědu a s sebou k večeři jako zaměstnanci zdarma. Mým absolutním favoritem se stal Club sedwich, smažené žampiony, česneková omáčka a arašídovo-nutelový milkshake. I když se přiznám, že milkshake jsem si brala vždy večer na cestu do baru a nechávala kolovat mezi ostatními členy skupiny.
Pracovali jsme od pondělí do pátku mezi 10 a 18. Z toho hodina jako obědová pauza.
O víkendech jsme potom poznávali nejen Dublin samotný, ale i jeho okolí. Jako asi každý kdo se ocitl v Dublinu jsme byli v muzeu whiskey a Guiness. Z okolí jsem potom s přítelem byla třikrát na útesech za městem a v městečku Howt, a společně s ostatními jsme vyrazili i na Killiney hill.
Měli jsme štěstí, že jsme na celý měsíc měli kartičky na hromadnou dopravu v Dublinu a okolí, díky čemuž jsme mohli všude po okolí.
Po měsíci se mi sice stýskalo po domově, rodině a přátelích, ale nechtělo se mi pryč. Doufám, že budu mít možnost se tam vrátit.
Čtvrtý ročník a maturitní ples
Upřímně na to jak jsem si celé studium užívala a byla vděčná za lidi co mám kolem sebe, tak během posledního ročníku se to obrátilo o 180 stupňů. Někteří lidé se bohužel vybarvili v překvapivě schopné udělat cokoli pro peníze a rozvrácení kolektivu, co jsou schopní se tím ještě chlubit.
Poslední dobou už jsem do školy jezdila, jen abych si tam odseděla hodiny co mě nezajímali (odborné předměty jsme už moc neměli, vyměnili nám učitele za naprosto neprofesionální a nekompetentní jedince), v kolektivu kdy člověk nemohl věřit lidem ani pozdrav. Naprostá idylka.
K organizaci maturitního plesu přidala i druhá třída, kde vládla tvrdá cenzura vedená bandou holek co se samy jmenovaly do pozice královen školy.
Neustálé hádky, podrazy, čachry s financemi….
A pro co? Pro nejhorší den v životě. I když jsem tam měla ze svého okolí rodinu, přítele a blízké kamarádky, s přítelem jsem si zatancovala hříšný tanec včetně zvedačky. Nechtěla bych si ho zopakovat. To nenávistné prostředí všude okolo zkazilo dojem nejen z onoho večera, ale vlastně celého čtvrtého ročníku.
Poslední měsíce jsem odpočítávala dny, kdy už bude studium za mnou a já už ty lidi nikdy neuvidím.
Závěrem
I přesto jak to celé skončilo, bych si ty první tři roky klidně zopakovala znovu. Zážitky nikdo zpětně nezmění a dobré vzpomínky dobrými zůstávají i když na ně už žádné nenavážou….
